30. 11. 204

Moje váha klesá a všichni mi říkají že jsem čím dál tím hubenější. Nevěřím. Je pro mě pořád těžší se smířit s tím jak vypadám. Nepamatuji si kdy jsem naposled jedla. Nedokážu se už pomalu ani udržet na nohou. Přijde mi že když vyjdu ven tak mě odfoukne vítr ale ani tak nejsem pořád dost hubená. Musím se víc snažit.

2. 10. 2014

Zjistila jsem že nejlepší způsob hubnutí je smutek. Jen tím že smutním dokážu zhubnout a nebo to bude tím že mám tak vymytý mozek dnešní dobou že všechny problémy řeším tím že přestanu jíst. Smutek mě ničí a přitom mě smutek zachraňuje, protože jen když se trápím tak mi příjde že žiji. Nic mě nenaplňuje. Je to ironické ale jediné co mě dokáže aspoň trošku naplnit je hlad. Pocit hladu. Ta lehkost. Jakmile ji necítím. Dokážu pomalu vyjít ven. Jakmile necítím tu prázdnotu v žaludku chci se okamžitě schovat. Schovat se někde aby nikdo neviděl mou obezitu. Snad někdy dosáhnu absolutní prázdnoty a budu schopná ji udržet. 

23. 8. 2014

Vážně moc potřebuji pomoct. Nemá to nic společného s váhou. Nevím co mám dělat. Člověk, kterého považuji za nejlepší kamarádku mě tak nebere, proto nevím komu se mám svěřit. Deník mi sice hodně pomáhá ale i tak mi nedokáže poradit. Zamilovala jsem se do nejlepšího kamaráda mého přítele. Můj přítel je sice hodný, milý, snaží se abych byla šťastná, ale byla to chyba. Začala jsem s ním chodit jen protože jsem byla dlouho sama a nedokázala jsem už být víc bez lásky tak jsem s ním začala bez hlavě chodit aniž bych věděla jaký je. Nejsem s ním šťastná cítím k němu jen kamarádství. Ještě větší strach mám z toho že se zase rozhodnu špatně. Pokaždé když jsem se rozhodovala tak jsem to všechno pokazila ještě víc než to bylo. Snažím se vymyslet nějaké řešení ale nic mě nenapadá tak jsem jak tělo bez duše. On se mě pořád ptá co se děje a já mu nejsem nic schopná říct jen na něj bezmyšlenkovitě koukám. Řekněte mi co mám dělat, prosím. 

29. 7. 2014

Pokaždé když se objeví nějaký problém a já nevím co s ním mám dělat jako jediné řešení mě napadne přestat jíst a proto to píši zase sem. Snad už to teď zvládnu. 

4.7.2014

Myslím že do toho zase padám. Vracím se k tumblu. Vracím se k Aně. Mia už mu nestačí ani zdaleka. Vracím se k ní s brekem, omluvou a prosbou a i po tom že jsem ji tak zradila a opustila se na mě usmívá s otevřenou náručí. Děkuji že jsi tu pořád pro mě. Stýskalo se mi.

12.2.2014

Byla jsem na preventivní prohlídce. Doktorka zjistila že mám nadváhu 2 kila. Nějak jsem ji ignorovala. Poslední dobou jsem aspoň snídala. Dnes jsem se ale pořádně podívala do zrcadla. Takový nával zhnusení. Tohle tak dál nejde. Takhle bych žít nemohla. Končím s jídlem. Zjistila jsem že je to úplná zbytečnost. Nepotřebná k životu.

17.2.2014

Vše se teď uplně sere. Jsem nemocná a musím být doma a to znamená že mě máma cpe horem dolem žrádlem . jhvsfjbfjbfjbsj   thx mom for nothing. doufám že co nejdřív budu moct vypadnout a zase začít hladovět.